Plujeme, sluníme, koupeme, šnorchlujeme. Všude vůkol přehršle slunce, písku, palem, korálů a rybek. Jediné co zoufale schází jsou lodě a lidi. Je to neskutečné, ale chvílemi si připadám že tu jsme sami a že ty ostrovy vystoupily z moře jenom kvůli nám.
Foto z akce
Seychely 30. 1. - 15. 2. 2015
CESTA:
Opět po několika letech venku panuje zima, je pátek ráno a my míříme do tepla. Tentokrát na jižní polokouli. Myšlenka začal mít reálné obrysy v únoru 2014 a nyní nastal čas, kdy devět nadšených lidí míří ze středu Evropy do Indického oceánu. Roman s Lenkou nás berou doma, v Brně se stavujeme pro Pepu a hurá na Ruzyni. Je kolem nuly, něco trochu padá, ale tomu hlavnímu přívalu sněhu dnešního dne jsme unikli.
Domluvené parkoviště u letiště klaplo na 100%. Paní nás dopravila k našemu terminálu a dál cesta pokračovala standardními postupy. Odlet máme na 15:40. V Dubaji při přesedání jsme se setkali s Honzou a Helenou, trochu kvalt na přestup, ale dobrý. Po vystoupení z letadla ve Victorii nás čekala dlouhá fronta a na jejím konci nekonečné vyptávání přísných imigračních úředníků. Kam jedeme, proč tam jedeme, kde budeme spát, kdy budeme odlétat... Nějak jim nebralo, že nemáme zajištěný hotel a budeme 14 dní na lodi. Nakonec po ukázání kontraktu s charterovou to jaksi přijali. Ještě se podivovali nad
mým zátěžovým opaskem s olovem, ale nakonec jsme šťastně odbaveni venku. Měníme nějaké minimum 
rupií a přistavený shuttle bus nás přesouvá o deset km na sever, k přístavišti trajektu Cat Cocos. Palubní lístky již máme koupené doma po internetu, tak jen čekáme na čas, kdy nás přepraví z ostrova Mahé na Praslin. A ještě tedy na poslední dvojici posádky, let Tomáše a Jany má mírné zpoždění. Ale stíhají to. V 11:30 místního času vyplouváme. Jsme všichni, přesto že jsme se dopravovali třemi různými lety a natěšeně sledujeme okolní moře. Podle GPS si to katamarán Coco valí 30ti uzly, takže těch 30NM zvládáme přesně za hodinu, jak je plánováno.
SOBOTA 31.1.2015
Loď máme zamluvenou přes společnost YachtNet u DreamYachtu. Jejich báze je v zátoce Baie Sainte Anne, jen několik desítek metrů od přístaviště kam jsme dopluli. V kanceláři i na mole nás čekali příjemní, vstřícní a celkem fundovaní lidé. Čekal na nás několikrát osvědčený katamarán Catana 43 pojmenovaný po francouzském malíři Corot. Base manager Pascal s námi vyřídil papíry a finance, pojištění kauce se řešilo z části cash, z části kartou, dostali jsme inventář lodi a zatímco zbytek posádky posedával na mole, Tomáš a já jsme si procházeli a kontrolovali loď. Na první pohled byla vidět obrovská hromada potravin a pití, kterou jsme si nechali podle dodaného seznamu dopředu dodat na loď. Loď jsme uznali za vyhovující a zavolali technika, myslím že se jmenoval Gregoire. Doladili jsme poslední věci které jsme nenašli, nechali si dovysvětlit některé věci ohledně měřáků sdruženého dobíjení se solárních panelů, osvěžil jsem si spouštění watermakeru, podepsali předání a už jsme mohli pozvat na loď celou posádku k zabydlení.
Byla to spousta práce. Tu hromadu proviantu jsme museli roztřídit a uložit do ledničky, mražáku, skříněk v salonu a do batist. Pak vlastní
ubytování a konečně oddych.
Po zabydlení posádky se tato rozešla podle svých chutí. Někdo po okolí, někdo do hospody. My se Zorou, Lenkou a Romanem jsme se člunem vydali na protější stranu zátoky vykoupat. Nebyla to ve všudypřítomných vlnkách moc příjemná cesta, ale kdo by si stěžoval. Je konec ledna, u nás mrzne možná sněží a my se v neskutečném vedru rácháme ve třicetistupňové průzračné slané vodě. Jak jsme se vrátili, byla za chvíli tma a většina posádky po dvou dnech cestování už neměla moc sil na další zábavu. Poměrně brzo jsme šli spát a těšili se na dny příští.
NEDĚLE 1.2.2015
Ráno po snídani doplníme vodu a vyplouváme na první část naší plavby. Jenom nakrátko, na motor míříme ke 4NM vzdálenému ostrovu La Dique. Spouštíme kotvu, napoprvé nechytá, trochu se posuneme a už dobrý. Jenom jsme se vykoupali a pokračujeme dalších pět majlí k jihozápadní části ostrova Felicité. Podle všech dostupných předpovědí počasí má celých 14 dní foukat příjemný větřík ze severních směrů. Naše kotviště tedy logicky vybíráme z jižní strany.
Kotvu spouštíme na JZ straně před korálovým rifem zátoky Anse Sévére. Byli jsme rádi, že tam jsme sami, to jsme ještě netušili že to bude stereotyp následných 14 dní (zase sami). Hloubka 6 metrů, nějakých 25 metrů řetězu, oba motory za zpátečku 1500 otáček, kotva drží. Spouštím kotevní alarm a velím „Pohov, volno, koupat povoleno". Stejně tak jako i v dalších dnech následuje rozprchnutí posádky po blízkém i širokém okolí. Dělat bylo opravdu stále co. Neskutečný život pod vodou, nádherné pláže, všudypřítomný příboj, bohatá zeleň vnitrozemí a monumentální skály rostoucí z písku všude kde se člověk podívá. Drobný, no možná i trochu větší problém nastal, když jsme se chtěli vracet na loď. Korálový rif nás k pláži pustil celkem lehce, ale když jsme se přes něj snažili dostat
zpátky proti sílícímu příboji, ukázalo se, že to beze ztrát nepůjde. Někdo více někdo méně, já byl dobitý jako kůň. Krev mě tekla snad ze 
všech končetin a navíc se mnou příboj tak praštil o korál, že mě prosekl silnou kůži zespodu šlapky. Novikov byl v následujících dnech můj přítel. Ale poučili jsme se a velice rychle přizpůsobili místním podmínkám. Další dny už to bylo bez zranění.
Večer byl příjemný a klidný, v noci prý trochu sprchlo. Ale vzduch ani v noci neklesl moc pod 30°C. Část posádky s lehčím spaním rušil silný zvuk příboje, který se tříštil o skály kousek od lodě, sem tam to prý zhouplo. Manželka si zapsal do deníčku: „V noci moře hučí jako kráva".
PONDĚLÍ 2.2.2015
Dnes máme v plánu trochu provětrat plachty. Ráno koupání, snídaně, koupání. Po deváté hodině vyplouváme, vytahujeme plachty a vyrážíme jen tak pro radost a užití si rychlosti v kurzu 60°. Katoš se chová standardně, se spuštěnými degry i celkem slušně stoupá. Rychlost není nijak závratná, kolem osmi devíti uzlů, odpovídá ne nijak silnému větru. Po hodině děláme réčko a míříme ke svému dnešnímu cíli –
zátoka Baie La Raie na ostrově Curieuse.
Na ostrově Curieuse byla až do roku 1965 kolonie malomocných a tuto éru připomíná Doctor House s malou expozicí historie. V zátoce kde jsme kotvili byla v minulosti něco jako odchovna karet a na pevnině žije velké množství suchozemských želv obrovských. První a zároveň poslední placené kotviště v průběhu celých 14 dní. Za kotvení v zátoce vybírali 250 rupií a za možnost vstupu na ostrov, který je národním parkem 200 rupií 
za osobu. Přitom nezáleželo na tom, jestli někdo šel na břeh nebo ne, platila celá posádka. Po naplutých dvaceti mílích jsme se tedy vyvázali v zátoce. Aby byl na prohlídku ostrova celý den, rozhodli jsme se, že na oficiální vstup půjdeme až druhý den ráno. To odpoledne a večer jsme se věnovali odpočinku, koupání a když odjeli rangers, nahlédli jsme i na břeh a okraj ostrova.
Voda i vzduch mají stabilních 30°C, kolem deváté večerní jdeme spát. Bezpečí bóje a mírné pohupování nás příjemně uspává.
ÚTERÝ 3.2.2015
Ráno vstáváme brzo po rozednění, rychle snídáme a už po deváté hodině stojíme na břehu před recepcí. Fotíme obrovské želvy, zaplatíme kotvení a vstup, necháme si vysvětlit naučnou stezku po ostrově. Na večer domlouváme barbecue, čas 19:00, cena 20€ na osobu. Pak již vyrážíme na krátkou pěší tůru.
Za ¾ hodiny zvládáme cestu která má trvat 1:40 a jsme u domku Doctor House. Želv a obrovských krabů bylo cestou nepočítaně. Prohlídli jsme něco jako museum a zašli k blízké pláži se vykoupat. Nádherná pláž (asi jako všechny), krásné koupání. V tom vedru to bylo více jak potřebné. 
Uvědomujeme si, že zdejší nepodnikaví domorodci nám neposkytnou žádnou možnost utratit naše těžce vydělané peníze za nějaké občerstvení, takže jsme odkázaní pouze na to, co si neseme na zádech. Tento stav platí pro téměř celou oblast souostroví Seychely, upozorňuji naše následovníky že když se někam vydáte, velmi zřídka se vám podaří něco utratit a občerstvit se. Vždy dostatek pitné vody s sebou.
Odpoledne se na lodi pospávalo, koupalo, koupalo ..... Upekl jsem dva chleby a jeden hned padl, nestačil ani vychladnout. Jana upekla perník, také výborná bašta. Dočkali jsme se večera a na sedmou hodinu se
přesunuli na pláž na barbecue. Pití se skleničkami naše, ostatní začaly místní dívčiny nosit s půlhodinovým zpožděním, 
ale dobrý. Grilované ryby, kuřata, párky, rýže, zeleninový salát. Jenom jsme funěli a ještě zbytek jídla odváželi na loď.
Při placení si „vzpomněli" že ještě máme zaplatit 500 rupií za pronajaté prostory. Nebyla to tak závratná částka tak jsme zaplatili. Ale když chtěli ještě platit za další noc kotvení, řekli jsme, že zde další den nejsme a že ráno odplouváme. Tak jsme se domluvili že když do sedmi hodin odplujeme, platit nemusíme. Odplouváme na loď a za standardní teploty 30°C znaveni usínáme.
STŘEDA 4.2.2015
Jak jsme řekli, tak jsme udělali. V 7:00, ještě než se vrátili rangers, jsme se odvázali a vypluli. Narychlo, bez koupání snídaně a ranní hygieny. Na motor jsme se vytáhli tři míle severním směrem mezi Praslinem a Curieuse k šesté nejhezčí zátoce v hodnocení pro rok 2015. Asi to moc lidí neví, protože tam zase nikdo nebyl. Anse Lazio je na nejsevernějším bodě Praslinu a je opravdu nádherná. Ranní rituály, koupání, průzkum břehu. Vše naprosto dokonalé. Když se dostatečně nabažíme, zvedneme kotvu a vydáváme se trošku delší přesun na ostrov Silhouette. Myšlenka plout celou dobu pouze na plachty bere brzo za své. Vítr sice příznivě z boku, ale na katoš příliš slabý. Kombinujeme hlavasku s 
genakrem a motory, plujeme kolem šesti uzlů. Když jedou motory spouští se watermaker, jednu chvíli vidíme v dálce delfíny. Jinak nuda na palubě, každý kdo může si zalézá do stínu.
K odpolednímu se po 30ti mílích přibližujeme k ostrovu Silhouette. Vybírám zátoku, jak jinak, z jihu Grand Barbe. Jako všude i zde je pláž chráněna korálovým rifem, ale v jednom místě podle mapy přerušeným. Tam je možnost více se přiblížit ke břehu. Spouštíme kotvu, ale všude kolem jsou osamělé útvary korálů a nezdá se mně to. Ještě dvakrát se kousek posuneme, dokud nejsme spokojeni.
Vyrážíme s člunem na břeh a kocháme se opět nádhernou přírodou. Skalní útvary na břehu mezi nimiž se dá procházet jako uličkami, některé připomínají zurčící potůčky, zbytky nějakého plážového resortu. Něco nepopsatelného, prostě pohádka na zemi. A stále pořád naprosto sami, nikde ani živáčka. Když zajdeme pár set metrů hlouběji do vnitrozemí, dostaneme se k nějakému shluku chatrčí a zdálky je slyšet hluk hovoru. Připomíná to ležení bezdomovců, nevzbuzuje to v nás důvěru a rozvážně z té oblasti vycouváme. Cestou sledujeme v korunách kalouse a sbíráme pár kokosových ořechů 
na jídlo.
Pokračuje koupání z lodi, šnorchlování, pozorování kolonií korálových rybek. Chystá se k večeři maso s rýží, peču opět chleba na další den. V poznámkách mám napsané: Krásná hvězdná noc, měsíc je v úplňku, klid na kotvě. Dost daleko od nás kotví ještě jeden katamarán, což je věc běžně nevídaná.
Další krásný den končí.
ČTVRTEK 5.2.2015
Ráno jsme nikam nespěchali. V klidu jsme se okoupali, nasnídali a kolem deváté vypluli směr západní pobřeží ostrova Mahé. Plánovaných 15 NM.
Vítr opět nic moc, windmeter ukazoval spíše to co jsme si vytvořili plavbou, takže opět na motor. Zamířili jsme do nejsevernější zátoky západního pobřeží Anse Souillac, na břehu Port Launay. Na pěti metrech pouštíme do písku kotvu a 20 metrů řetězu. Je tu již jeden katoš a
jeden monohul, později připlouvá ještě jeden. Celé odpoledne je bezvětří a obtěžuje velké množství much.
Na břehu je malý resort, restaurace, občerstvení a kousek obchod kde doplňujeme zásoby. Ve venkovní restauraci si 
dáváme nějaký míchaný koktejl, koupeme se, posedáváme.
Před třetí hodinou zjišťujeme že zátoka není až tak hezká, voda je trochu kalná, mouchy 
neskutečně otravují. Po všelidovém hlasování zvedáme kotvu a posouváme se o několik mil na jih, do zátoky Grande Anse. Vybírám místo v záhybu severní části, kousek od břehu na šesti metrech hloubky. Část posádky nakukuje do vnitrozemí kde je něco jako malé městečko se školou a kostelíkem, jinak pro změnu koupání, šnorchlování. K večeři máme hustou přesnídávkovou polévku s čerstvými bagetami namazanými tuňákovou pomazánkou. Posedává se v kokpitu, popíjí víno a kolem 23:00 jdeme spát.
PÁTEK 6.2.2015
Ráno se postupně probouzíme mezi 7-8 hodinou, nikam nespěcháme. Jsme na dovolené, koupeme se, odpočíváme. Kolem desáté hodiny vyplouváme, náš dnešní cíl je nejjižnější část ostrova Mahé, zátoka Baie Police. Zkoušíme plachty, ale je to marné. Vítr zezadu je slabý pro monohul, naše Catana se s ním nekamarádí vůbec. Necháme venku jen genaker a na minimální
otáčky motorů se šineme k jihu. V poledne vidím na mapě vedle nás pláž Baie Lazare. Navrhuji polední koupání a toto se setkává se všeobecným souhlasem. Navíc je na břehu vidět věž kostela a tím pádem náznak civilizace. Okamžitě se formuje silná skupina k expedici za kulturou a také k doplnění zásob.
Kolem druhé hodiny jsou všichni na lodi, člun je vyzvednutý a můžeme pokračovat. Ke čtvrté 
hodině jsme cíli naší dnešní cesty. Kotvíme na pěti metrech a vypouštíme 20 metrů řetězu, na místě které je chráněno osamělým skaliskem a v místě kde se dá mezi všude přítomnými korály proplavat na písčitý břeh.
Na břehu nacházíme stopu po velké karetě, tu samu již nevidíme. Celá zátoka je jedno velké korálové akvárko plné ryb a rybiček. Zkouším pouštět draka, ale opravdu nefouká...
SOBOTA 7.2.2015
Dnešní den je velmi jednoduchý a začíná to být fádní. Plujeme, sluníme, koupeme, šnorchlujeme. Všude vůkol přehršle slunce, písku, palem, korálů a rybek. Jediné co zoufale schází jsou lodě a lidi. Je to neskutečné, ale chvílemi si připadám že tu jsme sami a že ty ostrovy vystoupily z moře jenom kvůli nám. Jediného adrenalínu se snažíme dosáhnout tak, že jsem dnešní kotviště vybral na (podle pilota) zakázaném
ostrově Frégare. Vylodění tu prej není povoleno :-) .
Z Mahé odplouváme v devět hodin a nabíráme kurz 65°. Hlavní plachta nás stabilizuje a snad i trochu pomáhá. Gena se neosvědčila a jde „dolů". Motory na 1900 otáček, Watermaker zapnutý, autopilot si to míří na SV. V dálce vidíme opět delfíny a po šesti hodinách jsme u cíle. Bez toho abychom měli jistotu že zde 
budeme moci přečkat noc. Sledujeme každý pohyb na pobřeží, každou loď, každý vrtulník jestli po nás někdo nepůjde. Nejde.
Na břehu se nic kromě čtyř místních hostů neděje a my se na břeh kvůli masivní hradbě korálů nedostaneme. Okolí lodě je ale opět neskutečná scenérie mořského akvária a je stále co dělat a na co se dívat. Jana chystá pečené kuřecí kousky s bramborem. Večer chvíli popíjíme víno a jdeme spát.
NEDĚLE 8.2.2015
Dnešní den patří přesunu ze spodní části souostroví k Praslinu, kde již následující týden zůstaneme. Míříme do domovské maríny, kde máme slíbenou výměnu propoceného ložního prádla a ručníků, doplníme vodu, elektriku, nějaké zásoby a navštívíme národní park s endemity které mají Seychely ve znaku. Prdelaté kokosové ořechy, na celém světě k vidění pouze na Praslinu. Nuda během plavby byla narušena pouze 
několika delfíny a zastávkou na koupání na jihu ostrova La Digue.
Když jsme se později vyvázali v mateřské maríně, doplnila se voda, napojila elektřina, někdo se šel vysprchovat. V kanceláři jsme domluvili výměnu ložního prádla a ručníků na druhý den ráno. Kluci na šestou večer domluvili taxík, který nás měl dovézt do nějaké slušné restaurace, která nejbližší byla někde na druhé straně ostrova. U nás byla jenom pustina. Akce se o více jak půl hodiny posunula, připadalo mě že někde 
pochytili dalmatské chápání časových jednotek. Ale stála za to. Restaurace krásná, obsluha bezchybná, jídlo
výtečné. V poznámkách má Zora napsáno: Jirka si dal stejk z tuňáka, já grilovanou rybu, každý dva koktejly a platili jsme 92€. Velmi příjemný večer.
Michel nás zase vyzvednul a dovezl zpátky do maríny, cestou se zrovna domluvil na druhý den odvoz do národního parku Vallée De Mai na ty kokosáky. Správcelodní kasy Tomáš mu vyplácí předem dohodnutou částku 100 rupií na osobu. Večer jsme zakončili posezením v kokpitu a dopíjením posledního vína. Jak jinak.
PONDĚLÍ 9.2.2015
Celá posádka kromě Honzy se od rána chystala na výlet. Michael tentokrát přijel přesně a vyvezl nás do středu ostrova k bráně již vzpomínané rezervace. Vstupné je 20€ a prohlídka má být cca 2 hodiny. Při vstupu se nás ptali, jestli jsme se namazali proti moskytům. Repelenty jsou všechny na lodi, tak si kupujeme v obchůdku u brány, jasně že s vůní kokosu. Mají to vychytané, 90 rupií za malinkou lahvičku. Ale fungovalo to. Moskyte jsme celý den nezahlédli...
Prales byl úžasný, vlhkost značná a vedro úmorné. Obrovské staleté palmy, kam se člověk podíval kokosy, 
sem tam nějaké potůčky a vodopádky. Po dvou hodinách jsme se scházeli na bráně a všichni jsme se občerstvovali. Pivo, kola, koktejl, co kdo chtěl. Michel nás vyzvedl a cestou jsme doplnili zásoby. Nákup se pod Michelovou taktovkou vršil v úložném prostoru taxíku, aniž bychom se jej chytli. Hodní hoši. Jenom platit jsme museli sami, nákup stál 590€. Při vykládání jsme zjistili že se opomnělo na odpovídající zásobu vody a pro tu jsme už skočili do malého obchůdku nedaleko. A nic nám nebrání v tom, abychom po poledni vypluli. Loučíme se s Michelem a účtujeme. Požadoval 800 rupií, ale velmi rychle se shodneme na tom že jsme byli velmi spokojení a Tomáš mu vyplácí 1000 rupií.
Teď už nám nic nebrání vyplout. Jenom na krátko abychom nebyli v maríně, do sedm majlí vzdálené zátoky Grand Anse. Cestou si vzpomínám na varování z prvního dne, že na JZ od Praslinu může docházet k výpadkům signálu GPS. Nechápu, ale opravdu dochází. Kromě poměrně velmi častých výpadků sítě GSM, které nás provázejí celých 14 dní. Ovšem plánovanou zátoku jsme trefili, ale 
nenadchla. Chvíli jsme v ní popojížděli, koukli do navigace, do pilota a rozhodli se že se posuneme ještě 5 NM do další zátoky Anse Kerlan. Tady to už odpovídalo našim představám. Po dvou dnech jsme se rádi naložili do teplých vod zátoky. Prošli jsme se po písčitém břehu a žena zašla kousek dál do nedalekého resortu. Mě se tam nějak nechtělo, ale informace jsme stejně dostal. Resort má své bazény, golfové hřiště, bary, lidé prostě vůbec nemusí k plážím. Proto nikde nikdo není. Ovšem cena zájezd vyrazí dech. Cena zájezdu All-Inclusive na toto místo na 14 dní je 180.000,-. To vyráží dech.
Čeká nás další klidná noc na kotvě, předtím ještě luxusně povečeříme kýbl těstovinovo-zeleninového salátu.
ÚTERÝ 10.2.2015
Ráno po koupání vyrážíme severním směrem k ostrovu Aride. Měla by nás tam čekat ptačí rezervace. Je to kousek, proto si užíváme jachtingu pod plachtami. Ostře na vítr co katamarán umí plujeme v kurzu 290°nějakých 6 NM, pak obracíme a jsme na kurzu 60°přímo v ose ostrova Aride. Opět kolem šesti mil. Nejdřív Tomáš pak Roman si užívají za kormidlem zřídka vídaného čistého jachtingu. Mezi tím studujeme pilota. Vyplívá z něj že vstup na ostrov jako národní park je sice povolen, ale pouze některé dny v týdnu, pouze přes recepci v jedné zátoce a je zpoplatněn.
Na celém ostrově nikdo nebydlí, pouze členové nadace na ochranu ptáků, kteří žijí robinsovským životem – pouze co si uloví a vypěstují.Jak se přibližujeme k k jižní straně ostrova, vidíme nějaké baráčky a skupinku 
lidí kteří nás upřeně pozorují. Zakotvíme opodál a poprosím Honzu s Helenou, aby na člunu zajeli na břeh a zeptali se jak to tu chodí. Odveze je tam Roman. Dozvídáme se že je vše v pořádku, můžeme být kde jsme a po čtvrté hodině se uvolní jediná bóje před domečkem nadace, kde se můžeme přivázat. Ráno v devět se nás dojdou zeptat, jestli budeme chtít na prohlídku ostrova.
Ve čtyři se opravdu uvazujeme, jsme tu opět úplně sami. Koupání, šnorchlování, skvělý podmořský život. Dobré jídlo, večer pohárek vína, no máme se špatně?
STŘEDA 11.2.2015
Ráno jsme posnídali okoupali se a čekáme co se bude dít. Po deváté začíná být na břehu živo. Kolem již stojí dvojstěžník, trojstěžník a další katoš. Lidé ze břehu to mají vymakané. Objíždí lodě na velkém gumáku se silnými motory, rozdávají vesty, pokládají nás na dno a velkou rychlostí se rozjíždí proti pláži. Vyjedeme až nahoru a suchou nohou vystupujeme. Vrátíme vesty, skupinka místních gumák otočí a pošle zpět na vodu k další lodi. Za zmínku stojí že jsem v kapse vyfasované vesty našel 70 upií. Chtěl jsem je vrátit na nejbližší policejní stanici, ale žádná tu není. Tak jsem je vzal do úschovy, kdyby se někdo přihlásil. Nepřihlásil.
Kupujeme si lístky á 40€, jsme rozděleni do několika skupinek a vyrážíme s průvodcem na tříhodinovou prohlídku ostrova. Procházíme
kolem ubytovny členů nadace, jejich zahrádky, můžeme všechny výpěstky ochutnat. Pomeranč, zázvor, citronovou trávu, kokos. Zora cestou našla válet se ananas a na lodi jsme si na něm pochutnali. Dozvídáme se takové věci, že zde je v průměru pět ještěrek na metr čtvereční, že místní chránění ptáci (název nevím) zde nemají přirozené nepřátele a na vejcích sedí všude tam kde to na nich přijde. Různě po zemi, na větvích stromů bez hnízda. Jejich mláďata jsou chlupatá jako koťata. Prohlídka vrcholí na 234m vysokém vrcholu. Je na severní straně přímo na mořem a my se nacházíme výškově na úrovni kroužících ptáků. Nezdá se to, ale je to krásné když je vidíte takhle zoči voči. Tím vlastně komentovaná prohlídka končí a samostatně se vracíme na pláž, odkud nás domácí zase rozvezou na lodě.
Ještě se okoupeme, něco zobneme a vyplouváme. Čeká nás 15 mil k ostrovu Grande Soeur a na východní straně jeho zátoka Grande Anse. Využíváme čistého zaďáku v kurzu 120° a stavíme geny na motýla. Držíme rychlost na 6-7 uzlech, ke konci to už je více z boku a 
plujeme pouze na jednu na více bočák. K večeru jsme v cílové zátoce a za mě aspiruje na nejkrásnější zátoku Seychel. Plaveme na
břech, procházíme mezi skalními útvary, fotíme. Do nitra nás nepouští cedule s informací o soukromém pozemku.No nepouští. Bonzovat se nemá, ale hlásit se musí. Jsou mezi námi takoví, kterým zákazy nic neříkají Zora, Lenka a Roman tu soukromou usedlost řádně prozkoumali.
Večer se dělají knedlíky a kuře alá svíčková se spoustou smetanové majdy, luxusní. Já ještě peču chleba na další den. Aby se to nepletlo, večer kecáme při víně.
ČTVRTEK 12.2.2015
Ráno nikam nespěcháme, La Digue je za rohem. Nikoho zajisté nepřekvapí běžný program Seychelského
rána a když vyplouváme, chceme si užít jachtingu. Místo přímo k cíli, míříme pod plachtami k ostrovu Mariane. Na východní straně podle mapy tuším koupací zátoku, ale mýlil jsem se. Pouze skály. Sice nádherné, ale na přistání a vykoupání to nebylo. Pokračujeme tedy dál, obeplujeme ostrova a stáčíme kurz na cíl – La Digue.
Celou dobu plujeme na zadoboční a boční vítr, venku máme jenom genu. Jednak se bez el. vinchny nikomu nechce hlavní plachtu tahat a pak na vítr 20-25 uzlů i tak plujeme celkem slušně. Ze tří pláží které se nám nabízeli vybíráme prostřední Petite Anse. Těžko se v oblasti dá najít pláž, která by se nelíbila. Ani tato to není. Při proplouvání se ukázala v západní zátoce hospůdka, tak v zápětí po zakotvení se ji skoro celá posádky vydává otestovat. My se Zorou dáváme zavděk místní pláži s malým stánkem z palmového listí, kde místní mladík prodává kokosové mléko přímo v osekaném kokosu. Stojí to 50 rupií a je to lahodné. Sranda je že jsme neměli peníze a hošík nám je dal na sekeru. Že jsme z té jediné lodi před pláží. Zdůrazňuji (opět) jediné. Po občerstvení se vracíme na loď a pozorujeme cvrkot. Zaujal nás ten náš obchodník. Měl na pultě ze tří desek vždy pouze tři kokosy a pohárek se slánkami. Když něco prodal, zmizel na chvíli do pralesa hned za stánkem a doplnil kokosy do tří kusů. Nikdy víc. Zajímavé podnikání. Až později odpoledne se znovu vracíme na pláž. Vyrovnat dluh a dát si repete. Dává nám první rundu zdarma a navrch radu že v noci bývá na 
zdejší pláži větší příboj a že by bylo bezpečnější zakotvit trochu dál. Jsme opravdu blízko a proto dávám na
radu domorodci a překotvuji.
Navečer ještě vyrážíme na jeden malý výlet podél pobřeží k východní zátoce. Až na pláž nedojdeme, ale je to pěkná procházka zajímavou krajinou. Po návratu trochu hrátek ve vlnách a už se začíná smrákat. Lenka s Romanem dělají pečené kuřecí maso s rýží. Po večeři chceme opět posedět při vínku, ale zděšeni zjišťujeme že žádné není. Snad poslední dvoulitrová flaška, což je pro osm lidí nic. Je devět hodin, není co pít, jde se spát.
Pátek 13.2.2015
Pátek třináctého, nešťasný to den. Jenom si asi nikdo neuvědomuje že je třináctého. Zato že je pátek vědí 
všichni až moc dobře. Dnes ten ráj na zemi skončí a všem je trochu těžko.
No ale máme před sebou ještě jednu zajímavost, na kterou se těšíme celých 14 dní. Údajně nejhezčí místo na šnorchlování na celých Seychelech, Ile Aux Cocos. Vzhledem k tomu že to je místo opravdu vyhlášené, nepřekvapí že jsme tu nebyli sami. Pár lodí zde už bylo, většinou malé motoráky a komerční výletní lodě. Hned po zakotvení k nám dopluli rangers a vyinkasovali 200 rupií na osobu. Hned se obouváme do šnorchlařského a jdeme prozkoumat okolí. Je to opravdu něco nevídaného. Snad při šnorchlování v Rudém moři u Hurgády se tomu mohlo vyrovnat. Korály krásnější, rybek trochu méně, ale stále je na co se dívat. Ryby se živí korálem a vůbec nás neberou v potaz.
Byli jsme tam tři – čtyři hodiny a nastává ta nejsmutnější část plavby, do maríny. Je to kousek, 7,5 míle. Ovšem následujícím nálezem se nálada zvedá. Roman při hledání „čehosi" nachází pod jedním víkem v kokpitu celý kartón červeného vína. Šest lahví á 1,5l a hned se rozlévá a dohání absťák předcházejícího večera. Je ještě dost času, rozhoduji se tedy že dopřeji posádce těsně před marínou poslední koupání. Kotvíme mezi Praslinem a ostrůvkem Ile Ronde. Jenomže místo koupání do sebe každý tlačí víno co se dá. Zavelím tedy že za pět minut vyrážíme a rázem jsou všichni ve vodě. Dobrou náladu podpořím asi desíti balónky které nafukuji a házím posádce do vody. S hladinkou v krvi a barevnými fáborky na zádi to vypadá na hezký mejdan. Nálada je v každém případě výborná, splín konce cesty se podařilo trochu eliminovat.
Posádka naloděna, kotva vyzvednuta. Marína na dohled, ale na mapě jsou mezi námi hrozivé korály. Neriskuji a ostrůvek obeplouvám. Poslední dvě míle a v 17:00 se vyvazujeme. Po hygieně se domlouváme, že si zajedeme na dobrou baštu jako před týdnem. Kontaktujeme Michaela, ten nás v sedm hodin bere a
veze na druhou stranu ostrova. Hraje muzika, k tanci nás to ale nevyprovokovalo. Jídlo výborné, Zora nějaký krabí koktejl, já krabí salát, dvakrát koktejl, bratru 92€.
V deset večer jsme už zpět na lodi. Jsme přejezení a přepití, ráno brzo vstáváme, na nic už nebyla nálada. Jdeme spát. Na palubě je ještě chvíli rušno více než bych si představoval a já, jak správně konstatovala má žena, trochu přehnaně reaguji. Velká omluva, snad to nepokazilo dojem z celé dovolené.
SOBOTA / CESTA DOMU 14.-15.2.2015
Vstáváme v 06:00. Hygiena, úklid, balení, likvidace zbytků jídla. V osm hodin stojí posádka u kufrů na mole
a já s Tomášem předávám loď. Vše je v pořádku, platí se nafta a v 09:15 nás odváží katamarán Coco na Mahé. Smutné poslední pohledy na mizející Praslin.
Tomáš – náš ministr financí dělá na lodi vyúčtování. I s poplatky na základně to vychází na 570€ na osobu. Někdo doplácí někdo inkasuje, já dost platil kartou, takže manželka inkasuje. Na Mahé jsme v deset hodin, loučíme se s Honzou a Helenou kteří mají letenky až na neděli a zdarma jedeme shuttle busem na letiště. Dáváme si věci do úschovny, je poledne a my máme odlet až v jedenáct večer. Jak zabít den. Jdeme na zastávku a za 5 rupií si užíváme zážitek jízdy autobusu s místním obyvatelstvem, které si nás zvědavě prohlíží jako exoty. Stylem brzda – plyn – zatáčky smykem jsme za chvíli ve městě, různě se rozprcháváme a zase 
setkáváme, projdeme tržnici, kupujeme vanilku, sem tam něco pojíme, potkáváme Helenu s Honzou.
Dál už není moc co psát. Cesta tak jak byla naplánována, s přestupem v Dubaji proběhla bez problémů, transfer k autu na jedničku, Roman i když asi také unavený šup šup přes Vysočinu a v neděli 15.2. v 17:00 jsme byli doma. Unaveni, ale plni zážitků které nám už nikdo nevezme.
Žena si kromě jiného zapsala jednak: „Bezva" a potom „78,5K na osobu". Ale stálo to za to. Za čtrnáct dní jsme upluli 205 NM, navštívili 11 ostrovů, 21 koupacích zátok, 3 národní parky a několik míst, kam je vstup zakázaný. Jachtařsky asi trochu slabší, ale zážitkově jednoznačná jednička. Celá fotogalerie je zde.
Zase jedna meta za námi. Tak třeba ještě někdy příště.....
Vytisknout stránku
Komentáře (0)