Apalucha Egej 2010

Foto z akce

Stručná zpráva z moře Egejského 4. - 11. 9. 2010

CESTA:

Pro dvanáct lidí jsme zvolili cestu třemi auty, pro případné zájemce krátký popis průběhu našeho vozidla:
Ujeto 3588km, tam 21h, zpět 23h (2h čekání na výstupu z Makedonie). Spotřebováno 276l benzínu, na dálničních poplatcích zaplaceno 88,60€. Kilometry a poplatky dle států CZ+SK – 111 (9,90€), HU – 358 (12,50€), SR – 583 (28,5€), MK – 170 (6€), GR – 565 (31,70€). Deset € jsme ušetřili v GR, díky stávce. Stávkující měli naši plnou podporu. Bohužel, jakmile jsme se dostali z dosahu Atén a tím i TV kamer, opět se vybíralo.
Náklady na jednu osobu tam a zpět 2.952,-CZK.

SOBOTA:

Se slzou v oku vzpomínám na ochotné, milé, pracovité a pořádkumilovné chorvaty. Zde to je vše, jen ne to výše uvedené. Od rána se snažíme dostat naši loď, ale nedaří se. Nikdo na ní nic nedělá, na mole probíhá zmatená činnost. Sociálky v provedení surový beton (bunkr) jsou zaplavené páchnoucí močí všude na podlaze, řešíme to WC v restauraci. Nemilé je, že pivo zde stojí 7€, takže nadále sem chodíme jen na to wécko.
Konečně kolem 17:00 dostáváme inventář od lodi a můžeme si jej porovnat se skutečností. Vlastně musíme, protože technik když jej zavoláme že něco nemůžeme najít, něčemu nerozumíme, je velmi nerudný a dívá se na nás jako na "censored". Po hodině máme vše zkontrolované a chceme loď oficiálně převzít. Kdo tam nebyl, neuvěří, ale čekáme další tři hodiny s bagáží před lodí a sledujeme jak technik pobíhá sem a tam, řve na své lidi a práce mu opravdu nějak nejde od ruky.
Jinak obě lodě celkem odpovídají svému stáří ( 2006/07), trochu omšelé, vybavení však oproti HR nadstandadní. Jen když jsem uviděl náměrový kompas, to jsem řičel smíchy. Byl to takový malý plastový nesmysl, co se lepí samolepkou na palubní desku automobilu...

NEDĚLE:

Manko z předešlého dne nás nutí natočit si budíky na 06:00. Rychlá snídaně a v 06:45 se odvazujeme od mola a vyplouváme z ještě spící maríny. (Jen už proboha pryč odtud!) Před marínou se setkáváme s druhou lodí a dvě Bavarie 39 Cruiser nasazují kurz 161°. Prvních 10mil na motor, protože vítr je zde značně nestabilní, chvílemi žádný, chvílemi proti nám. Za ostrovem Flaves Favra se dle očekávání stabilizuje v umírněném meltémi a vytahujeme plachty. Během dne sílí na nějakých 25knt, k večeru zase slábne na cca 10knt. Ze zadu trochu nepříjemné vlny. V době největší slávy dosahujeme až 9 uzlů. Na zadobok míříme k dnešnímu cíli, ostrovu Mílos a molu v městečku Adamas.
Cíle se podaří dosáhnout v 21:00, kdy se vyvazujeme kotva-břeh a nedočkavý kuchař může dokončit večeři. Zjišťuji, jak se tu trochu pohly ceny. Vyvázání + elektrika 5€, voda 8€, poplatek na místní policici 1,79€, záchod 2,50€, sprcha 5€. Ale fuj! Kdyby šel každý jednou na záchod a do sprchy, je to 60€.
Zjišťujeme, že nám nejde dobíjení baterií z 220ti. Vyhazuje to jističe na sloupku.
Upluto: 82 NM
Plachty: 69 NM
Motor: 13 NM

PONDĚLÍ:

Vyplouváme v 08:45 a na motor míříme k západnímu pobřeží Mílose. Jakmile dostaneme zaďák, vytahujeme genu, míříme k JZ výběžku, v 10:00 odpadáme a taháme i hlavní. Prohlídka krásných skal, v půlce ostrova na hodinu koupání a kávička. Ve 12:00 opouštíme závětří Mílose a velmi ostře na vítr stoupáme k SV. Za Poliaigosem vítr sílí přes 30knt a musíme refovat a jednou zakřižujeme. Na úrovni Sifnose to už je zase severní směr a můžeme stoupat proti dost vysokým vlnám, cca 58°. Rychlost držíme na 6-7 uzlech.
K ostrovu Paros doplouváme na plné plachty už za šera a když ve 20:30 spouštíme kotvu, je úplná tma. Tma černočerná. Orientuji se pouze podle GPS, zátoka byla vybrána podle své rozlehlosti a širokého pásu mělké vody. Je téměř bezvětří, vlny žádné, tak se druhá loď přivazuje k nám. Jsme na jedné kotvě a cca 50m řetězu. Alarm kotvy zapnut, celá noc i ráno v klidu.
Upluto: 64 NM
Plachty: 58 NM
Motor: 6 NM

ÚTERÝ:

Vyplouváme opět časně, v 08:45. Mělčiny mezi Parosem a Antiparosem se mě na mapě moc nelíbí, ale zase mě ten průliv láká. Motorujeme k severu, nakonec to nebylo tak husté jak jsem si myslel a nad Parosem, jak jsme na větru, taháme plachty. Jsou došponované k ose lodi a plujeme jak nám vítr dovolí, stále kolem 5-6-7knt, ostře na vítr, kurzem kolem 30°. Stále poměrně vysoké vlny, místama stříkající přes nádstavbu do kokpitu. Necelých 5 mil před Délosem, v době kdy jsem dřímal, se kormidelník nesmyslně podvolil větru a stáčí k východu. Ve 12:55 stahujeme plachty a tlačeni časem to mastíme na motor k Délosu. Moje varování se bohužel vyplnilo. Když jsme zakotvili a kluci dopluli ke kase muzea, bylo jim řečeno že už je zavřeno. Vůbec se s nimi nechtěli bavit a hnali je od ostrova pryč. U jednoho člunu se projevila závada v převodech motoru (jak byl trochu více v tahu, tak převod „prokluzoval") a snažili se ve vysokých vlnách a silném větru vrátit na břeh. Přesto že volali že mají závadu, nebylo jim to dovoleno a říkali že kdyby měl ten pohůnek zbraň, určitě by ostrov bránil i střelbou. To nemohli uveslovat. Viděl jsem, jak jich bere vítr kanálem na širé moře, tak jsem zvedl kotvu a doplul si pro ně.
Po opětovném zakotvení se hoši dohodli že jim může být Délos ukradený, něco viděli ze břehu a zítra už štěstí zkoušet nebudeme. Odplouváme na noc do zátoky Ornos na sousedním ostrově Mikonos. Zátoka je celkem volná, nějakých 15 lodí. Kotvíme každý sólo, vítr k 20 uzlům a mírné vlnky soulodění nepřejí. Po večeři se vytáhne kytara a banjo a zpíváme staré oddílové a trampské písně. Unavený jdu spát jako jeden z prvních, nevzbudí mě ani půlnoční ohňostroj.
Upluto: 47 NM
Plachty: 31 NM
Motor: 16 NM

STŘEDA

V 07:45 opět vytahujeme kotvu a přirážíme k druhé posádce, abychom se domluvili na dnešním programu. Platí původní plán, směr Kithnos. Odvazujeme se, vytahujeme genu a vyplouváme na zaďák ze zátoky. Venku otočíme na čistý západ, a na bočák plujeme pod plnými plachtami k jižnímu cípu ostrova Siros. Fouká svěžích 20 – 25 knt, vlny minimální, naše rychlost se pohybuje kolem 8 uzlů. Pod Sirosem musíme ostřit na 290°a zpomalujeme na 6-7 uzlů. Kolem 13:00 točíme severní cíp Kithnose, plachty nastavujeme na motýla a šupajdíme do zátoky Fikiáda.
Jediné, ale hodně podstatné mínus dnešního dne je, že kamarád neustál náklon lodi a upadl svou zadní částí na páku ovládání motoru a převodovky. Zadní část přežila bez úhony, páka nikolivěk. Pomalu se začínám smiřovat s myšlenkou, že po zbytek týdne budeme nacvičovat kotvení a výjezdy ze zátok pouze na plachty. V zákrytu ostrova, kde to moc nehoupalo, se dvojice statečných vnořila do motorového prostoru, odpojila bovdeny od motoru a převodovky a naučila se strojní pohon ovládat „zespodu". Zároveň tím byla na lodi zřízena nová funkce: Strojník.
Do Fikiády jsme tedy vpluli na hlavní plachtu v 14:50 a s malou podporou strojovny (v konečné fázi potáhli asi 10m) jsme zakotvili východně od písečného náspu. Tato krásná zátoka je má srdeční záležitost, spokojenost dosáhla vrcholu. Po hodině doplula i druhá loď a kluci se rozutekli. Koupání, šnorchlování, písečná pláž, rybaření, kostelík na kopci, každý jak chtěl. Po předcházejících třech náročných dnech si to všichni zasloužili.
Upluto: 57 NM
Plachty: 57 NM
Motor: 0 NM

ČTVRTEK:

Ráno nespěcháme, nějakých 25 mil nás nemůže vzrušit. V pohodě se koupe a užívá. Až v 10:10 vytahujeme hlavní plachtu a zvedáme kotvu. Jde to líp, než jsem si představoval. Před zátokou se přidá i gena a stoupáme ostře proti větru – tak jak se stáčí, kurz 312°. Za ostrovem Kea musíme odpadat od kurzu, ale po pěti mílích se zase vracíme na své. Před Keou ještě křižujeme soupravu dva tažné remorkéry a vrtná plošina, plující od JZ. Dlouho sleduji náměry a chování obou tažných lodí, pak se rozhoduji vplout mezi dva remorkéry. Důvody. Dle náměrů mají rozdílnou rychlost, dle pozorování plují každý jiným kurzem, nenašli jsme žádný náznak toho, že by byly propojené lanem. Že neměly vystavené znaky lodí s omezenou manévrovací schopností, jsme velkou váhu nedávali.
Bedlivě jsem sledoval chování první lodi, které jsem přiřadil funkci doprovodnou, „rozrážecí" a řešící případné problémy. Nic se nedělo, jen náměr soupravy se neměnil tak rychle, jak bych si představoval. Abych nezavdal příčinu k pochybnostem, povolal jsem strojníky do strojovny. Po zařazení a zvýšení otáček na 2000 se naše rychlost zvýšila na 7 knt a byl jsem spokojený. Né tak strojníci ve stížených podmínkách horké strojovny. Založili odbory, dožadovali se zvýšeného přísunu tekutin a vyhlásili stávkovou pohotovost. (předcházející večer si totiž vyslopali celý zbytek piva). Nicméně když zjistili, že se v lednici pivo nevylíhne ani pod hrozbou stávky, tuto po nějaké hodině odvolali.
Kolem 13:00 vplouváme do zátoky Sounion pod Poseidonovým chrámem a úspěšně kotvíme na hlavní plachtu. Motor jede pouze pro jistotu. Druhá loď doplula po více jak hodině a dožadovala se vyvázání k nám, s tím že poslední večer je potřeba být spolu. Moc se mě to nelíbilo, zátoka je otevřená, vítr se točí, ale podlehl jsem. Ráno jsem litoval.
A opět rekreačka jako předešlý den, pouze výstupem na chrám. Protože někteří kamarádi vyrazili v plavkách a tak ustrojené je tam nechtěli pustit, kalhoty si půjčili a šli tam nadvakrát. Večer kytara a banjo. Zátoka byla trochu plnější, tak jsem stanovil že po 22:00 se ztišíme a žádné řvavky, po 24:00 skončíme úplně. Snad jsme neudělali ostudu vlajkám pod sálingem (CZ a J.I.).
Nad ránem, ještě za tmy mě probudilo mlácení a rány. Stejně jako většinu posádky. Vítr se otočil o 90°, vlny zůstaly a my je dostávali zboku. Jak jsem litoval, že jsem se dal ukecat na společný večer. Ale nebylo to tak hrozné, fendry stíhaly rozdílný rytmus pohupování tlumit a po chvilce jsem šel pokračovat ve spánku. Do rána už byl klid.
Upluto: 25 NM
Plachty: 25
Motor: 0

PÁTEK:

Je to smutné, ale dnes končíme. Nikomu není do výskání. V 08:00 vytahujeme hl. plachtu, zvedáme kotvu a míříme k Aténám. Chvíli to vypadá že to půjde na plachty, ale po 12ti mílích to balíme. Chci nechat kluky ještě naposledy vykoupat a tak strojníci do podpalubí a motorujeme do zátoky Kakoulidi, asi 6 NM před Kalamaki.
Během 1 ½ hod přestávky telefonujeme na náš kontakt a žádáme o asistenci při přistávání. Netroufám si ve spolupráci s jinak bezchybnými strojníky, provést přistávací manévr mezi lodě. Dlouho se dohadujeme, co vlastně máme za problém. Nemůže pochopit že neovládáme motor a přesto vplujeme do maríny. No snad to nějak dopadne.
Dopadlo. Vyfláknul se na nás a když jsme na něj od čela mola pískali, vehementně se dožadoval aby jsme nacouvali na své místo mezi lodě. V duchu jsem mu ukázal vztyčený ukazováček, nedbal křičení a rozhazování rukama a nacouval do prvního fleku od začátku mola. Nešlo to přesně, ale měkce jsme se fendrama opřeli o první loď na závětrné straně a v klidu vyvázali.
Upluto: 26 NM
Plachty: 12 NM
Motor: 14 NM

Co následovalo:
- Přesto že jsme se před vyplutím domlouvali že když doplujeme do 17:00 uděláme check-out v pátek, najednou to nešlo. Dopluli jsme v 16:10, ale prý druhý den musí připlout tankovací loď. Nakonec kamarád z druhé lodi odchytl tankovací auto, natáhli se hadice a šlo to.
- Že bychom na 49 promotorovaných mil spotřebovali 55l nafty? Bezmocný úsměv.
- Potápěč zalovil a našel na propeleru ½ metru tenkého silonu. Načež začal gestikulovat, že je propeler axiálně volný. To mě omývali.
- Místo aby vytáhli hlavní plachtu za zadní roh, zatočili vinchnou na stěžni a vymotali si ji do stěžně. Pak ji ½ hodiny dostávali ven. To jsem se upřímně smál.
- Čistě náhodou, jedna z prvních věcí co je na palubě zajímaly, bylo ráhno a jeho podélná drážka. Dlouho studovali jestli není deformovaná a pak že jsme chytli nechtěnou halzu a ohli ji. To jsem jednoznačně odmítal. Úspěšně.
- Prasklá patka sloupku relingu = 20€. No snad jo, ale jestli byl či nebyl, to opravdu nevím. Naštěstí tu jsou ti praví, co vědí.
- Uražená páka ovládání motoru. Jasně náš problém. No ale za 450€? Jen bezmocné rozhození rukama a vytažení peněženky. Můj soukromý dojem = nejmíň o 50% předraženo.
Zápis v sekci „Špatné zkušenosti" bude následovat.

Nu což. Tyto jistě nepatrné drobnosti nemohou smýt nádherný zážitek z překrásného jachtingu. Jak jsem přátele upozorňoval již dlouho před odjezdem, jsme na Balkáně. Je to potřeba brát tak, jak to je a napříště si dát větší pozor, případně se některých věcí vyvarovat. Kolegové ze sousední lodě, od jiné charterovky, zažili naprosto příkladný check in i out, vztřícný přístup bez jakýchkoliv problémů. Nebude to tedy o tom, jestli jsou řekové takoví či makoví. Je to asi, tak jako všude, o jednotlivých lidech a jejich přístupu.

Takže závěr:

Upluto: 301 NM
Plachty: 252 NM
Motor: 49 NM